Prosinec je takový zvláštní měsíc. Už od listopadu se bojím pustit rádio, odkud na mě s jistotou během pár veřin zaječí nějaká reklama, abych se dozvěděl, že důvodem mojí existence je nakoupit to či ono ve slevě a tím dosáhnout dokonalého štěsí nejen pro sebe, ale i pro případného obdarovaného. Vy ještě nemáte nakoupeno u nás? Co jste to za člevěka? Ty, ty, ty… Od půlky prosince se už všichni tváří, že za pár dní nastane konce světa, takže nikde nic nevyřídíte. I když občas někdo nesměle připustí, že možná podobně jako vloni, bude svět existovat i po Vánocích a Novém roce. Tak jsem se s jedním pánem u pokladny v supermarketu, který poněkud vyjeveně sledoval, kde se všichni ti lidi vzali, shodl na tom, že bude moc hezké, až bude tak kolem 10. ledna a svět bude zas normální.
Ale abych to vzal z té příjemnější stránky. Těším se na rodinu, děti, vnoučata, na zpívání s kamarády v hodpodě, vycházky do doufám zasněžené krajiny. A taky se těším, že bude vic klidu na psaní knížky pro začínající učitele. Příští rok ji Infra vydá. A taky připravujeme v spolupráci Pedagogického institutu o.p.s. a společnsoti Infra s. r. o., dlouho plánovaný kurz základů mentoringu, který chceme spustit prvním setkáním 10.1.2024.